Zápisky

Skrýváme se

20. srpna 2014 v 0:07 | BowlerLady
V tomto článku bych si "tak trochu" zakritizovala. Jsem Češka, takže můžu nadávat na Amíky nebo Čechy...Tentokrát to budou našinci. A to z pohledu (jaké překvápko,obzvášť na tomto blogu) módního poblázněnce (to jako mě).
Nejsem první, kdo kdy tvrdil, ani poslední kdo tvrdit bude, že náš národ a móda nejsou zrovna kamarádi. A nebudu tady omílat, jak je to způsobeno naší uzavřeností a bla bla bla. Něco na tento způsob už každý slyšel, Češi takoví prostě jsou. Muži si radši dají pivo v hodpodě než zainvestovat do nové stylové tašky, ženy zas radši koupí něco do domácnosti. Jsou zde výjimky, ty ale pouze potvrzují pravidlo.
Žiju ve vesnici a do školy jsem chodila do maloměsta. Do školy jsem běžně nosila saka a občas nějaké to vintage a preppy...Už to poutalo oči (!!!!!!), když jsem začala nosit buřinku, už jsem se ani nenamáhala být překvapená reakcemi.
Vážně toho bylo tolik? V hlavě jsem si vysnila spousty dalších (daleko výstřednějších, věřte mi) outfitů. A i přesto, že si nosím, co se mi zlíbí a nijak mi nevadí, že lidi zírají, odvahu vzít si je na sebe jsem neměla.
Klábosila jsem takhle s kamarádkama ve škole. Obě dvě, se kterými jsem mluvila, souhlasily s tím, že kdyby tuzemní móda nebyla tak přízemní, nosily by daleko extravagantnější věcičky. Tenkrát zbývalo do konce roku pár měsíců, během kterých jsem si všimla zvláštní věci. Kamarádka M. začala nosit výraznější líčení kolem očí a také koženou kombinaci kozačky- bunda (jak jí záviděla, vypadala v tom o tři roky starší než my a taky zatraceně sexy). Druhá kamarádka si nabarvila vlasy narůžovo. I já se odážila občas vydat tam, kam dosud ne (jestli chápete jak to myslím).
Kam touhle svojí rozkošnou historkou mířím? Češky vlastně nejsou tak pžízemní a nudné, co se týká módy, jen nemáme moc možností se ukázat. A když už, málokdo to ocení.
Na závěr tohoto článku prohlašuji, že se pokusím nebát se nosit to, v čem se cítím nejlíp (ikdyž mě okolí bude držet zpátky).

Kresba Sněhurky

6. srpna 2014 v 18:43 | BowlerLady
Miluju pohádky, celkem paradox, že nejmíň na nich mám ráda princezny. Jsem toho názoru, že téměř každá z nich je ubulená fiflena (tento negativní postoj mám už od dětství. Se slzou v oku vzpomínám, že už tenkrát jsem byla sarkastická a zahořklá mrcha). Takové slečny Dokonalé, za každou cenu kladné postavy. Copak nemají žádné chyby? Ani přes vliv výchovy ďábelských falešných matek? Nebo dětství stráveném v osamělách uzamčených prostorách? Já už bych byla dávno na prášky...A jistě uznáte, že i všichni ostatní. I když přihlédnu k očividnému zanedbání výchovy, vysvětlete mi, jak je možné, že reagují absolutně neadekvátně k situaci, ve které se nachází? Když se skrýváte před nájemným vrahem, nemůžete jen tak otevřít dveře nějakému cizinci a brát si od něj ovoce. Obzvlášť když po vás jde někdo, kdo ovládá magii...Proč mozek používají jen padouši? Princezny bych měla daleko radši, kdyby smýšlely jako záporáci. Právě proto jsem Sněhurku nakreslila v temných odstínech a se zlověstným pohledem ve tváři. Nezapoměla jsem ani na extravagantní límec, každý padouch má něco v tom stylu.

Manga!

2. srpna 2014 v 19:47 | BowlerLady
Dnešní den jsem strávila čtením a povalováním se u vody. Trochu jsem si zaplavala, opálila se a také poprvé zkusila komiks. Konkrétně, jak už vám mohl napovědět název článku, se jedná o manga. Nedávno jsem v procházela mezi regály knihovny a zrak mi padl právě na tuto manga trilogii- Gravitation. Proč ne? Doposud jediný komiks, který jsem kdy četla byl jeden díl Spidermana...přesto jsem po knížkách hrábla a nedočkavě je nesla domů k přečtení.
Hlavním hrdinou je hudebník Šuiči, který se snaží spolu s kamarádem Hirem prorazit do hudební branže. Šuiči se také setkává s odměřených a chladným Jukim. Mezi nimi se utvoří zvlásštní vztah, který se mi líbí především kvůli charakterům zúčastněných. Juki je v některých chvílích nepřátelský, někdy až krutý, Šuiči je naopak velmi přátelský, energický a temperamentí kluk.
Zezačátku se mi komiks četl z tuha, je to přece jen nezvyk číst z prava do leva. V každém jiném ohledu se ale manga čte pěkně, příběh plyne přirozeně a zvraty jsou tak nějak vítané a očekávané. Většinu děje jsem slupla během vegetění u vody. pro představu přidávám fotečku ;-)
Nějaké objektivní hodnocení bohužel nemohu podat, nemám s čím srovnávat. Jestli něco můžu s naprostou jistotou říct, je ta fakt, že tohle určitě není poslední manga, kterou si přečtu :-). A jaký máte vy na manga názor? Nebo jste,tak jako nedávno ještě já, o manga sotva slyšeli?

Příprava na blešák

24. července 2014 v 19:35 | BowlerLady
Mám celkem slabost pro bleší trhy, člověk tam nenajde jen zajímavé kousky všeho druhu, ale také příjemné lidi. V blízké budoucnosti se ne jeden takový blešák chystám. Pár lidí chodí pravidelně, např. k jedné milé paní půjdu automaticky, už dvakrát jsem si u ní koupila za krásné ceny ještě krásnější kousky.
Prodávat na blešáku ale vyžaduje jistou přípravu, kterou bych ráda popsala pro ty, kteří by rádi na nějakémto blešáku také chtěli prodávat
1) vyber věci, které chceš prodat. Je jedno o co se jedná- oblečení, dekorace, doplňky, knížky...U každé věci se zeptej sama sebe "Kdy naposledy jsem tuto věc použila, líbí se mi, potřebuji ji, kdybych stála v obchodě u téhle věci, koupila bych ji znovu?" Podle odpovědí rozhodni, jestli si věc nechat nebo ne
2) vyper, vyžehli, uprav, vyčisti...Spousta věcí tím prokoukne a budou se lépe prodávat
3) rozhodni se o ceně. Přihlédni ke kvalitě, vzhledu, původní ceně a opotřebení. Ceny se vetšinou pohybují od 10-100 Kč
4) na všechny kousky nalep papírek s cenou (použij klasické cenovky, lepíky nebo papírek a kousek izolepy). Může se ti to zdát jako trochu zbytečné, většina lidí to ani nedělá. Z vlastní zkušenosti ale vím, že je během nákupu praktičtější vědět cenu věci, ne každý se chce stále ptát
5) drobné věci (knoflíky, šperky...) rozděl podle ceny a dej do oddělené krabičky, misky, košíku, na který napiš cenu.
6) zboží je připravené, teď je čas připravit skládací stůl, židličku, stačí deka nebo prostěradlo, na které věci rozložíš. Setkala jsem i se stolkem ze starých palet, žebříkem...Neboj se být trochu odlišná
7) čas vyrazit, všechny věci vezmi sebou a nezapomeň ani na drobné na vracení a sváču, určitě bodne
8) věci rozlož na stůl, žebřík, deku, věšák...A čekej na zákazníky
Snad jsem zmínila vše důležité a pomohla. Já mám většinu věcí již zmáknutou a blešáku se nemůžu dočkat, po jeho uskutečnění napíšu reportáž, snad přidám i pár fotek :-)

15 věcí, které chci udělat až zestárnu

11. června 2014 v 18:10 | BowlerLady
Znám spoustu lidí, kteří se bojí stáří. Vlastně jich mám dost okolo sebe a nestačím se jim divit. Stáří je úžasná etapa života. Člověk sice není už tak pružný ale konečně má klid a čas na spoustu věcí, které během produktivní části života stihnou prostě nemůže, pokud má práci, manžela, děti...Najednou má spoustu času, málo zodpovědnosti. Staří lidé si neváží toho, co mají. Takže tady je seznam věcí, které udělám, až zestárnu:
1. budu rozmazlovat vnoučata kdo jiný by to měl dělat?
2. přestěhuji se k moři a budu žít na pláži no dobrá, spokojím se i s domkem kousek od pláže
3. budu číst tak moc knížek a tak málo času
4. budu ochutnávat nová jídla ve stáří se tak trochu bojím stereotypu, nová jídla mu dodají to správné koření (všímejte si toho slovíčkaření
5. budu filozofovat když už budu mít ty zkušenosti, moudrost a tak
6. budu vyspávat alespoň do desítí vstávání v šest ráno je tak ubíjející
7. pořídím si vlastní uměleckou sbírku na detaily tohohle plánu se mě neptejte, neznám je.
8. budu používat zastaralou techniku neustále se na nás hrnoucí techno novinky mi lezou krkem
9. budu sledovat seriály to dělám už teď a nemám v plánu přestat
10. budu cestovat
11. budu si užívat důchodcovských slev hahahá, konečně
12. budu péct miluju pečení ale kde na to mám pořád brát čas, už tak ho dost trávím za počítačem
13. budu poslouchat vážnou hudbu když jste teenager je to něco společensky absolutně nepřijatelného
14. budu stále navrhovat ani po odchodu do důchodu s tím nemám v plánu přestat
15. nebudu šišlat na děti jak já to nesnáším
 
 

Reklama